Liberec: galerie otevřela tři nové výstavy

Galerie Lázně Liberec se v pátek 16. října po tříměsíční pauze znovu otevřela veřejnosti. Spolu s modernizovaným osvětlením představila hned tři nové výstavy, které propojují výrazné osobnosti současného umění s aktuálními společenskými tématy. Jeden z nejvýznamnějších světových sochařů Erwin Wurm zaplnil galerii svými absurdními a humornými díly včetně jedenáctimetrového svetru či obří nakládané okurky. Slovenská umělkyně s vietnamskými kořeny Kvet Nguyen připomněla příběhy vietnamské diaspory v Československu a dvojice Małgorzata Mirga-Tas a Sráč Sam se zaměřila na ženskou vzájemnost, péči a často přehlíženou práci. Všechny tři výstavy potrvají do konce, resp. poloviny března 2027.

Erwin Wurm | One Minute Forever

Jedenáctimetrový svetr, gauč z promáčklého mercedesu nebo obří nakládaná okurka. Erwin Wurm si absurdními díly podmanil libereckou galerii

Nová výstava Galerie Lázně Liberec uvádí jednoho z nejvýznamnějších sochařů současnosti, Erwina Wurma. Autor prostřednictvím charakteristického smyslu pro humor a nadsázky vizuálně kritizuje dnešní společnost. Své sochy „polidšťuje“ – přidává jim nohy, různě je ohýbá, naklání, zužuje, zvětšuje či deformuje. Návštěvníci na výstavě uvidí třeba jeho jedenáctimetrový pletený svetr, pohovku v podobě stříbrného, výrazně promáčknutého mercedesu, ale i spěchající červenou kabelku nebo obří nakládanou okurku čekající na sklenku alkoholu. V liberecké galerii je prezentováno zhruba 60 Wurmových děl, mezi nimiž nechybí ani autorův nejznámější koncept One Minute Sculptures, kdy se diváci sami na chvíli stávají sochou. To vše pak doplňuje několik maleb, které umělec pojmenovává jako „ploché sochy“. Výstava s názvem One Minute Forever potrvá do 28. března 2027.

Galerie Lázně Liberec je vůbec prvním místem v České republice, kde slavný rakouský umělec Erwin Wurm představí svou tvorbu sólově. Jeho výstava s názvem One Minute Forever přibližuje vážná témata humorně. Prostřednictvím symbolické nadsázky poukazuje na falešné ideály současné konzumní společnosti. „Typickým příkladem tohoto uměleckého přístupu jsou jeho karikatury jedné z charakteristických ikon současného konzumu, automobilů. Wurm podobně jako u jiných námětů toto téma personifikuje – auta dostávají lidské tvary, tloustnou, ohýbají se, naklánějí, stávají se nositeli lidské sociální identity. Reálný předmět je ale zbaven reálných proporcí a dostává absurdní tvary, naklání se jako auto v animovaném filmu, nepřirozeně se ohýbá, jako kdyby bylo vyrobeno z gumy, nebo mění své ladné tvary v oplácané tělo do bizarních forem, které mu znemožňují jakýkoli pohyb,“ říká kurátor výstavy Filip Suchomel. Autor se tím nevysmívá obezitě, nýbrž kritizuje společnost, která prostřednictvím aut reprezentuje své vlastní úspěchy.

Kromě automobilů Wurm pracuje také s motivy dalších obyčejných věcí, které všichni známe, jako například s oblečením, „značkovými“ módními doplňky, domy a obecně s architekturou i mobiliářem, a zbavuje je jejich základního charakteru. Výsledkem jsou tak třeba kabelky s nohami, oblečené lidské figury bez jádra (těla) nebo banán prorůstající lednicí. Prostřednictvím svých děl Wurm otevírá nejen témata kritiky i krize konzumu, ale také společenského statusu, slepé poslušnosti, zažitých stereotypů i toho, jak se prezentujeme a reprezentujeme.

„Galerie Lázně Liberec potvrzuje výstavou Erwina Wurma své postavení významného stánku umění, který zásadně přesahuje Liberecký kraj. Na návštěvu sem jezdí milovníci umění z tuzemska i zahraničí, a výstava Erwina Wurma bude dalším impulzem pro zvýšení zájmu,“ dodává Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.

Dominantou liberecké výstavy je obří jedenáctimetrový vlněný svetr fialové barvy zavěšený za strop Bazénové haly. Diváci ho mohli vidět pouze jednou, a to v roce 2020 před hlavním oltářem v Katedrále svatého Štěpána ve Vídni. „Když jsme připravovali výstavu pro Galerii Lázně Liberec, rozhodli jsme se tento „Fastenpullover“ opět vystavit v jiném prostoru, v jiné době, v jiných souvislostech. Zajímalo nás, jak bude působit takové unikátní, emotivně až patetické umělecké dílo ve zcela jiném kontextu, oproštěné od sakrální tematiky a obsahu, zasazené do odlišného genia loci, kde de facto ztratí svoji původní neopakovatelnou identitu,“ vysvětluje své rozhodnutí kurátor.

V Liberci je prezentována také socha stříbrného vozu značky Mercedes-Benz 123, který Wurm sám deformoval a poté odlil do hliníku. I když se jedná o umělecké dílo, návštěvníci si na pomačkaný mercedes mohou sednout – v důsledku deformací vůz připomíná gauč. Mezi šedesátkou vystavených děl, které reprezentují všechny nejvýznamnější etapy autorovy tvorby, lze najít také několik maleb. Wurm je označuje jako „ploché sochy“ a využívá v nich jasných kontrastních barev, úderných slov a deformovaného písma podobného tomu komiksovému. Písmena působí trojrozměrně a zabírají celý prostor obrazu. Přečíst si autorovo sdělení proto pro diváka není nejjednodušší, k tomu je zapotřebí znát jeho obsah. Na jednom z děl je možné najít samotný název výstavy One Minute Forever.

Důležitou součást výstavního projektu tvoří umělcův nejznámější koncept One Minute Sculptures (tzv. minutové sochy), prostřednictvím něhož se návštěvník mění v součást uměleckého díla. Dotyčný dostane jednoduchý návod, vezme si předmět denní potřeby a přibližně na minutu zaujme neobvyklou polohu. V tu chvíli se jeho vlastní tělo stává materiálem sochy. „Divák – nebo kdokoli ochotný provést One Minute Sculpture – se stává mým materiálem. Moc svobodné vůle v tom není. Může se rozhodnout, zda to udělá, nebo ne. Takovou možnost máme v životě všichni. Jakmile se však do toho pustí, musí se řídit mými pokyny. Pokud se jimi neřídí a udělá něco jiného, je to v pořádku, ale pak už to není moje dílo. Účastníci jsou materiálem, jehož prostřednictvím uskutečňuji svou představu o tom, co je socha: pomíjivá a zároveň fyzická,“ popisuje svůj koncept Erwin Wurm. Jeho minutové sochy vznikají už třicet let, od té doby umělec vytvořil více než stovku variant s nejrůznějšími předměty a situacemi. V Galerii Lázně Liberec si mohou návštěvníci vyzkoušet vlézt pod obří čepici, strčit hlavu do růžového válce, připít si na zdraví s nakládanou okurkou nebo si se svým blízkým společně vlézt do rukávů růžového svetru.

K výstavě Erwina Wurma byl vydán česko-anglický katalog, který je k dostání na pultech galerijního Design Shopu. V obchodě je také připraven různorodý tematický merch, třeba v podobě klíčenky, odznáčků, bonbonů, velké nákupní tašky nebo i plyšových autobusů. Na návštěvníky čeká rozmanitý doprovodný program – edukační programy pro školy a rodiny s dětmi, ale i komentované prohlídky. Výstava je v Liberci ke zhlédnutí do neděle 28. března 2027.

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ ONE MINUTE FOREVER

20. 10. 2026, 10.00–11.00 a 14.30–15.30

„Baby“ herna | Socho, neuteč!

24. 10. 2026, 10.00–12.00 a 14.00–16.00

Výtvarná dílna | Minutové proměny

29. 10. 2026, 10.00–10.30

Čtení pohádek – rakouské

12. 11. 2026, od 17.00

Komentovaná prohlídka s kurátorem Filipem Suchomelem

21. 1. 2027, od 17.00

Komentovaná prohlídka s kurátorem Filipem Suchomelem

Małgorzata Mirga-Tas, Sráč Sam | Přítelkyně

Dvojice umělkyň prezentuje v liberecké galerii ženskou vzájemnou soudržnost i přehlíženou práci

Výstava s názvem Přítelkyně propojuje tvorbu polské umělkyně s romskými kořeny Małgorzaty Mirgy-Tas a české autorky Sráče Sama. Vychází z konceptu „sisterhood“, neboli sesterství, podle něhož se ženy navzájem podporují, sdílejí zkušenosti a pomáhají si v každodenním životě. Polská autorka zde představuje své monumentální textilní obrazy plné lidských příběhů, které byly k vidění už na prestižním Benátském bienále. Vyrobené jsou z použitého oblečení a látek, které umělkyni darovali lidé z jejího blízkého okolí. Druhá autorka zase pro výstavu zpracovala mohutnou dřevěnou konstrukci připomínající útočiště, jejíž součástí jsou obrazy, textilní pláště i lodě naplněné hrachem. Obě umělkyně čerpají také z motivu často přehlížené práce, tedy péče o blízké, domácnost i své okolí. Jejich výstavu si mohou návštěvníci prohlédnout až do 28. března 2027.

Výstavní projekt Małgorzaty Mirgy-Tas a Sráče Sama s názvem Přítelkyně navazuje na řadu uplynulých výstav Galerie Lázně Liberec, kde hlavní roli hrálo ženství. Opírá se o koncept sisterhood (sesterství), který je chápaný jako síť solidarity, sdílené zkušenosti, vzájemné podpory a respektu mezi ženami. „Právě tato často neviditelná pouta vytvářejí prostor pro důvěru, reciprocitu a kolektivní odpovědnost. V době klimatické krize a nadprodukce otevírá výstava otázku, zda péče o blízké i okolí nepředstavuje jednu z podmínek udržitelnější budoucnosti,“ říká kurátorka Tea Kříž.

Obě autorky se ve své tvorbě často inspirují konkrétními místy, komunitami, vztahy, pomalou ruční prací i odpovědností vůči prostředí, v němž žijí. Tím připomínají, jak moc důležité tyto běžné, často přehlížené činnosti jsou. Od Małgorzaty Mirgy-Tas je na výstavě k vidění dvojice děl, kterou již prezentovala na nejvýznamnější mezinárodní přehlídce současného výtvarného umění, architektury a kultury, Benátském bienále. Jde o monumentální textilní obrazy inspirované astrologickými renesančními freskami z Palazzo Schifanoia ve Ferraře, konkrétně měsíci červnem a prosincem. „Vystavením pouze těchto dvou měsíců – období letního a zimního slunovratu – upozorňujeme na dva hraniční body roku a také na pohanské svátky, či transformaci Země ze světla do tmy a naopak. V mnohých mytologiích právě dny 21. června a 21. prosince symbolizují nejen úbytek světla a proměňující se každodenní režim, ale tematizují i zpomalení, pokoru a vděk,“ dodává Tea Kříž.

Małgorzata Mirga-Tas propisuje do své tvorby romskou kulturu, portréty žen i scény ze svého obyčejného života v rodné Czarné Góře v Tatrách. „Materiály, z nichž díla vyrábím, pochází zčásti od lidí, které znám. Je to oblečení od mé maminky, sestry, tet a dalších lidí. I moje asistentky přináší věci od svých sousedů, ke tvorbě zkrátka potřebujeme použité oblečení. Každá látka, kterou dostanu, je pro mě výjimečná. Nese v sobě energii člověka, kterému patřila, a také jeho emoce. Samotná látka není tak důležitá jako to, co v sobě nese zobrazovaná postava, konkrétní člověk. Myslím, že nejdůležitější jsou jejich příběhy: kdo jsou, jak jsou součástí kultury a jak bojují za svou identitu,“ prozrazuje zajímavosti ze zákulisí své tvorby Małgorzata Mirga-Tas.

Sráč Sam zase pro výstavu připravila impozantní stavbu připomínající útočiště. Skládá se z modřínového altánu, série nových obrazů, lodí naplněných hrachem a z textilních plášťů opatřených texty a obrazy. „Jednotlivé prvky mohou

dočasně vytvářet celek, ale žádný z nich nemá jednoznačný výklad. Při stavbě jsem vycházela z toho, co znám a s čím mám zkušenost. Stavby v mé práci zastupují interakci s politicko-ekonomickým systémem, který díky aktuálnímu nastavení zásadně podmiňuje a ovlivňuje způsoby života. Vytvářím modelové stavby

jako obrazy naděje, kdy je možné vymanit se z těchto spárů a zároveň

tímto pohybem utvářet vlastní postoj,“ dodává Sráč Sam.

„Ženský pohled na nejrůznější otázky se od toho mužského často liší. A je to logické. Jiné zkušenosti a jiné role znamenají preferenci jiných témat a přístupů. Ženám výtvarnicím se naše galerie věnuje opakovaně a já jsem tomu ráda,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.

Více o výstavě se mohou diváci dozvědět ve vydaném česko-anglickém katalogu, na kterém kurátorka spolupracovala s autorkami i dalšími odborníky na výtvarné umění. K zakoupení je v galerijním Design Shopu. Kromě toho jsou tu v prodeji také různé druhy tematického merche – kšiltovky, košile, cestovní šitíčka a pohlednice.

K výstavě je připraveno několik doprovodných programů určených pro školy, rodiny s dětmi i milovníky umění. Projekt Přítelkyně je v Liberci k vidění do neděle 28. března 2027.

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ PŘÍTELKYNĚ

5. 11. 2026, 10.00–10.30

Čtení pohádek – romské

5. 11. 2026, od 17.00

Komentovaná prohlídka s kurátorkou Teou Kříž a autorkou Sráč Sam

7. 11. 2026 10.00–13.00

Sousedské radikální vyšívání s Terezou Müller

8. 12. 2026, 10.00–11.00 a 14.30–15.30

„Baby“ herna | Šiju, šiju si …PROSINEC

10. 12. 2026, od 17.00

Hudebně-taneční vystoupení souboru Vuštora Amare Čavore

12. 12. 2026, 10.00–12.00 a 14.00–16.00

Výtvarná dílna | Pod šťastnou hvězdou

Kvet Nguyen | Než se voda dotkne břehu

Slovenská umělkyně s vietnamskými kořeny přibližuje v Galerii Lázně Liberec zapomenuté příběhy svých předků

Pohnutými osudy vietnamských emigrantů v Československu se zabývá nová výstava v Galerii Lázně Liberec umělkyně Kvet Nguyen. Mladá slovenská autorka s vietnamskými kořeny připomíná, co konkrétní lidé v rámci života v cizí zemi prožívali. Prostřednictvím různých médií mapuje diasporu od 50. let až po období Sametové revoluce. Jedna z částí výstavy je věnována také první skupině osob vietnamského původu, která se do naší země dostala, a to chrastavským dětem. Výstava je v liberecké galerii k vidění do neděle 14. března 2027.

Ačkoliv se mladá umělkyně Kvet Nguyen narodila už na Slovensku, její rodiče pochází z Vietnamu. Jejich životní příběh i osudy dalších vietnamských emigrantů znovu ožívají skrze autorčinu novou výstavu s názvem Než se voda dotkne břehu. „Moje tvorba se od začátku točí okolo našeho rodinného příběhu. Na pochopení vlastní identity jsem potřebovala nejprve porozumět migraci svých rodičů. Na to se přirozeně navázaly mé studijní poznatky a postsocialistický kontext, ve kterém se nacházím. Následovaly otázky o zkušenostech jiných lidí – jaké to měly mimoevropské komunity v Československu?“ popisuje Kvet Nguyen začátky své tvorby.

„Vietnamská komunita je v myslích místních ukotvena jako komunita obchodníků. Žije u nás ale po několik generací a vychází z ní řada osobností z jiných oborů, včetně výtvarného umění. Kvet Nguyen a její práce jsou příkladem toho, jak se osobní identita promítá do umělecké tvorby,“ dodává Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.

Výstava Než se voda dotkne břehu se snaží porozumět tomu, jak se historie usazuje v krajině, archivech i v lidských tělech. Jak se některé příběhy stávají součástí oficiálních dějin, zatímco jiné zůstávají skryté pod jejich povrchem. „Nguyen dlouhodobě pracuje s fotografickými archivy, osobními svědectvími a institucionálními dokumenty, prostřednictvím nichž zpochybňuje ustálené vyprávění o vzniku vietnamské diaspory v bývalém Československu. Archiv pro Kvet Nguyen není cílem, ale metodou. Jednotlivé vrstvy historie odkrývá s trpělivostí a citlivostí – nikoli proto, aby nabídla nové definitivní odpovědi, ale aby narušila zdánlivě samozřejmé příběhy, které jsme si o společné minulosti zvykli vyprávět,“ říká kurátorka výstavy Tea Kříž.

Součástí výstavy jsou různé druhy médií – instalace, objekty, video, textilní fotografie, fotografický archiv i dokumentární fotografie. Prostřednictvím nich Nguyen zachycuje osudy vietnamských emigrantů od 50. let po období Sametové revoluce. Výstava přibližuje také okolnosti spolupráce Československa se Severním Vietnamem, které v té době spojoval socialistický režim. „V roce 1950 podepsalo tehdejší Československo se Severním Vietnamem smlouvu o hospodářské spolupráci v duchu socialistického internacionalismu. V zemích východního bloku byla během studené války tato idea rámována a propagována jako projekt vzájemné pomoci a solidarity,“ vysvětluje kurátorka.

Část výstavy je věnována tzv. chrastavským dětem, tedy první skupině 100 vietnamských dětí ve věku od 6 do 13 let, které v rámci vzájemné spolupráce přijely do Československa v roce 1956. Stalo se tak krátce po vypuknutí války ve Vietnamu, některé děti byly osiřelé, jiné přijely za vzděláním. Umístěny byly do dětského domova v Chrastavě u Liberce. Jejich příběh byl v průběhu času zapomenut, Kvet Ngyuen se ale po 4 letech badání povedlo vypátrat jména všech dětí, které tehdy do Československa přijely. Na výstavě je každé jméno uvedeno na symbolickém objektu vejce. Liberecká výstava navazuje na původní projekt Galerie města Bratislavy Kým voda nezmyje breh, který měl premiéru loni. Právě díky místnímu kontextu, příběhu chrastavských dětí, získává nový význam.

Veřejnost se v rámci výstavy může těšit na zajímavý doprovodný program. Pro žáky z druhého stupně základních škol a pro středoškoláky je připraven edukační program otevírající témata rasismu, xenofobie, identity a zkušenosti menšin v prostředí bývalého Československa. Rodiny s dětmi se zase na konci listopadu mohou zúčastnit výtvarné dílny a pro dospělé je nachystána vietnamská hostina s vyprávěním tří umělkyň s vietnamskými kořeny. Navíc nebude chybět ani merch. V Design Shopu si mohou diváci zakoupit katalog vydaný k bratislavské verzi projektu nebo také papírové vajíčko s překvapením v podobě šperku. Výstava Než se voda dotkne břehu bude v Liberci k vidění do 14. března 2027.

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ NEŽ SE VODA DOTKNE BŘEHU

22. 10. 2026, od 17.00

Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou a autorkou

21. 11. 2026, 10.00–12.00

Výtvarná dílna | Co fotka nepoví

3. 12. 2026, 10.00–10.30

Čtení pohádek – vietnamské

3. 12. 2026, od 17.00

Lau – Vyprávění u jídla

14. 1. 2027, od 17.00

Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou a autorkou

zdroj: Galerie Lázně

Zdroj: Liberecký kraj